Historie

Samostatná historie II. interní kliniky se začala psát 1. září 1985 po rozdělení původní jediné interní kliniky na I. interní kliniku, která se přesunula do nově postavených prostor na Lochotíně a II. Interní kliniku, která zůstala v původních prostorách pavilonu č. 3 a 10 v borské části Fakultní nemocnice.

Nicméně nemocnice v této lokalitě stála již dříve. V roce 1902 byla otevřená Městská všeobecná veřejná nemocnice císaře a krále Františka Josefa I. (Städtisches allgemeines öffentlisches Kaiser Franz Josef I. Krankenhaus), která nahradila původní plzeňskou Městskou nemocnici sídlící v dnešních Sadech 5. května. Interní oddělení sídlící v pavilonu č. 3 mělo 170 lůžek. Vnitřnímu lékařství v dnešním pojetí však sloužilo jen asi 60 lůžek, ostatní lůžka náležela nemocným s chorobami gynekologickými, infekčními a dermatovenerologickými. V roce 1939 byl primářem interního oddělení jmenován prof. Šimer. Kromě obrovských medicínských kvalit, se vyznačoval i velkou osobní odvahou. Během 2. světové války se zapojil do odboje, v prostorách kliniky ukrýval ilegální odbojové pracovníky. Ti tak získali čas k vyhotovení falešných občanských legitimací, což jim umožňovalo pohyb po území protektorátu. Jeho činnost však byla vyzrazena a prof. Šimer byl i se svým asistentem dr. Hlinkou v r. 1942 zatčen a dalšího roku popraven.

Po válce v r. 1945 vznikla Lékařská fakulta v Plzni, a Interní oddělení bylo prakticky ze dne na den, bez jakýchkoli úprav či personálních změn přejmenováno na Interní kliniku. Počátky byly velmi složité, protože budova původního Interního oddělení Městské nemocnice byla nevyhovující, trpěla chronickým nedostatkem lůžek, lékařů (v prvních letech po válce zde pracovalo pouze 7 lékařů, což byl důsledek nedostatku lékařů díky zavření vysokých škol během protektorátu), kterým navíc přibyly i výukové povinnosti. V původním pavilonu č. 3 neexistovaly pokoje pro pacienty (až na jakési předchůdce nadstandardních pokojů) v té podobě, jak je známe dnes. Místo nich byly na každém poschodí dva velké sály pro 25 nemocných, jeden pro muže a jeden pro ženy, které byly vzájemně průchozí a nemocní tak byli neustále rušeni. Toto uspořádání trvalo až do konce roku 1957. Při přestavbě byly v pavilonu č. 3 zřízeny menší pokoje pro pacienty, lékařské pokoje a velká knihovna. Mezitím byl také postaven pavilon č. 10 (tzv. spojka), ve které Interní klinika získala prostory pro ambulance, přibylo další lůžkové oddělení a byla zde zřízena laboratoř.

Nemocní však byli zatíženi velkým počtem mediků, kteří se zde pohybovali. Přechodně situaci pomohlo zřízení Interní kliniky ve „škodovácké nemocnici“ (r. 1967), která převzala významnou část praktické i teoretické výuky. Bohužel pro trvale negativní postoj a nezájem vedení závodu Škoda, byla klinika v r. 1971 opět zrušena. Jediným řešením se zdála výstavba nové fakultní nemocnice, o jejímž započetí se začalo v té době opět vážně jednat a po několika letech začala její výstavba, aby se v ní v r. 1985 zahájila činnost.

Po oddělení I. interní kliniky se II. interní klinika zaměřila na problematiku kardiologie, preventivní kardiologie a preventivní medicíny vůbec. Při vzniku kliniky byl nosným programem rozsáhlý státní úkol: „Výzkum komplexní léčebné a preventivní péče o průmyslovou populaci.“ V r. 1992, kdy bylo zřejmé, že plzeňská fakultní nemocnice zaostává za ostatními FN, proběhla řada jednání o zavedení invazivní kardiologie na II. IK a kardiochirurgie na Chirurgické klinice. Nicméně vedení nemocnice tehdy tento záměr nepodpořilo a nemocní byli dalších několik let odesíláni do Prahy. Vzhledem k preferenci vedení nemocnice inovovat spíše lochotínskou část nemocnice se na II. IK neprovádějí specializované invazivní výkony, protože II. IK nemá potřebné přístrojové vybavení. V oblasti kardiologie II. IK však úzce spolupracuje s Kardiologickým oddělením FN, které se odštěpilo od I. interní kliniky, a je součástí Komplexního kardiovaskulárního centra. Garantuje akreditaci v oboru vnitřní lékařství, společně s kardiologickým oddělením garantuje akreditaci kardiologickou a účastní se akreditací oborů diabetologie a endokrinologie ve spolupráci s I. interní klinikou.

Na II. Interní klinice funguje Centrum preventivní kardiologie, Centrum pro arteriální hypertenzi a Centrum pro poruchy kostního metabolismu. V rámci výzkumných úkolů se zaměřujeme na problematiku arteriální hypertenze, kardiovaskulární prevence a metabolického syndromu.

Seznam přednostů Interní kliniky a následně II. interní kliniky

Období přednosta
Společná Interní klinika                             
1945 – 1950 Prof. MUDr. Jiří Scheiner
1950 - 1964 Prof. MUDr. Karel Bobek
1965- 1975 Prof. MUDr. Josef Sova, DrSc.
1975 - 1977 Prim. MUDr. František Tomší
1977 - 1985 Prof. MUDr. Václav Čepelák, DrSc.
Samostatná II. interní klinika   
1985 - 1990 Prof. MUDr. Václav Karlíček, DrSc.
1990 - 1996 Prof. MUDr. Jaroslav Šimon, DrSc.
1996 - 2000 Prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc.
2001 dosud Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.

 


zpět